Eva Štefanová / 11.-25. 6. 2022, Malta
St. Julian’s Malta - škola Executive Training Institute
Do třetice všeho dobrého. Jako třetí jsem vyrazila na mobilitu do “eti” na Maltu. Od kolegů jsem dostala dobré rady a praktické tipy především k systému hromadné dopravy. Na naše poměry se může zdát až býti loterií. Pojede, nepojede, zastaví, nezastaví, vezme mě? A opravdu i já jsem zažila několik zábavných chvilek s MHD. Jednou řidič zapomněl, jakou jede trasu, a musel se vracet úzkými uličkami zpět na místo, kde z ní uhnul. Byla z toho úplná okružní jízda. Jindy zase byla na trase výluka, o které ale v aplikaci ani nikde nebyla zmínka - dokážete si asi představit, jak jsem začala pátrat po tvářích ostatních cestujích, když jsem na mapě v mobilu viděla, že autobus jede jinam, než jsem si naplánovala trasu. Nikdo nehnul ani brvou. Vím, do jakého jsem nastoupila čísla, ale nad kabinou řidiče blikalo úplně jiné. No to už jsem to nevydržela a zažité “za jízdy nemluvte s řidičem” jsem šla okamžitě otestovat. Prý je to stále to stejné číslo, ale jede jinam - skrzevá tu výluku. A že prý kam jedu. No vim já? Divoce mu ukazuji svojí na ženu ne zrovna drobnou rukou místečko na mapě směšně malého displeje. Dupnul na brzdu. Otevřel dveře. Paží nataženou vlevo kamsi mezi domy a se slovy ‘tam jděte’ mě vykázal z autobusu. Jindy jsem zase mačkala jak divá výstup z vozu ale řidič frčel bez zastavení dál. Nebo jen tak pobaveně mával na čekající cestující na stanici a nikoho nenabral. S MHD je na Maltě zkrátka o zábavu postaráno. Já ji využívala opravdu hodně. Každý den jsem šla po škole na výlet. Batůžek jsem měla vždy sbalený na celý den - se svačinou, s pitím, plavkami i ručníkem. Učení jsem mohla nechávat ve třídě.
Na mobilitě jsem strávila dva týdny. Nejbáječnější lektorku na celé Maltě, Lindsey Sant, jsem měla po oba týdny, ale spolužáky jsem měla jiné. První týden jsme byli úplně fantastická parta! 2 Francouzky, 3 Španělé, 2 Němky a 2 Češi. Jezdili jsme společně na výlety, dávali si společně oběd a chodili na večeře. Celým týdnem jsme se hromadně prochechatali. Doteď si píšeme na What’s appové skupině. Druhý týden jsme byly jako východní blok, až na jednu výjimku - jednu Italku. Češky, Slovenky a Polky! Laťka byla předešlou skupinou nastavena hodně vysoko a zde si to zkrátka nějak nesedlo. Druhý týden jsem tedy po škole sama objevovala místa, kam turistické značky zrovna nevedou… Prostě bomba! Nádherná zákoutí a obdivuhodný street art mi byl odměnou. Moje hostitelská rodina mě nabádala k velké opatrnosti, a tak jsem se jim pravidelně hlásila a sdílela polohu na mapě.
Moje hostitelská rodina byla velmi přátelská a vstřícná. Měla jsem samostatný pokoj s vlastní koupelnou a sociálním zařízením. Z mého pokoje se vycházelo na balkon, kde jsem mohla sušit prádlo. K dispozici jsem měla také žehličku, žehlicí prkno i pračku se sušičkou. Roberta mi vše ukázala a vysvětlila - jak se co zapíná, kde co v kuchyni je… Roberta velmi chutně vařila, a když jsem nestihla večeři nebo se omluvila, že jsem zůstala ve městě se spolužáky, dala mi ji do krabičky na druhý den místo oběda. Byla opravdu milá a starostlivá. Také jsme stále ve spojení. Zrovna před pár dny mi posílala článek o novém muralu ve Spinole. Poznala jsem i její rodinu. Všichni bez rozdílu mluví anglicky a bylo velmi příjemné s nimi trávit čas. A protože Roberta také pracuje ve školství, naše debata se často k tomuto tématu stočila. Nutno podotknout, že vřelost neochladla ani po tom, co jsem Robertě ztratila klíče. Nainstalovala kvůli mě dokonce ke dveřím sejf na klíče.
Shrnuto a sečteno - byla to báječná zkušenost. Poznala jsem kolegy z pedagogické branže z jiných zemí a v angličtině jsem se nezastavila - ve škole ani doma. Budu-li mít příležitost účastnit se další mezinárodní aktivity, nebudu váhat ani na okamžik. Všem doporučuji sebrat odvahu a vydat se na Erasmus také.
