Iva Baudischová / 23. 10.-6. 11. 2022, Malta
Life does not count the steps you take or the shoes you use but the footprints you leave.
Před odjezdem
Jak to celé začalo? Všichni učitelé byli osloveni s nabídkou zahraničního jazykového kurzu v rámci projektu Erasmus +. Podmínkou pro vstup do projektu byl souhlas a vyplnění vstupního testu. Ten byl zaměřen na gramatické jevy v Aj. Následovala online schůzka s koordinátorkou projektu a s vedoucí jazykové komise. Na schůzce byla posuzována jazyková vybavenost a nadšení pro účast v projektu :-). Když to epidemická situace umožnila, proběhla osobní schůzka všech účastníků projektu, kde byl každému přidělen jeho osobní kouč pro konverzace v angličtině. S koučem následovalo 10 setkání, částečně online, částečně osobních. Všechna setkání byla výborně připravena a zaměřena na různé oblasti a jevy v Aj.
Dokumenty
Kvůli situaci ve světě s nemocí Covid bylo možné využít pouze jazykové kurzy na Maltě. Naše koordinátorka nás seznámila s kompletní nabídkou kurzů. Po jejím odsouhlasení zařídila veškerou administrativu. Zajistila kurz, platbu kurzu, ubytování v nedalekém hotelu, letenky na cestu tam i zpět a společně jsme ještě zarezervovaly místenku na vlak. Dodala mi také informace k nejlepšímu možnému pojištění. Veškeré podklady pak nachystala do složky, kterou jsem obdržela asi týden a půl před plánovaným odletem.
Cesta
Letadlo na Maltu odlétalo z Prahy v 16.00. Letadlo bylo plné. Po přistání na Maltě se z letadla přestoupilo na autobus, který nás dovezl k letišti. Tam se prochází kolem velikého akvária - upozornění na Maltské národní akvárium, které se nachází v St. Paul's Bay. Po vyzvednutí zavazadel se musí projít ještě kontrolou certifikátů a formuláře dPLF. Na letišti měl čekat odvoz s názvem školy a jménem. To se ukázalo jako problém. Hned u východu stál totiž pán s cedulkou “Ivana”. Podle zaslaných instrukcí se měl jmenovat Paul. Ale nebyl to Paul a ukázalo se, že čeká na jinou Ivanu. Která jela shodou okolností do toho samého města. Opodál stála řada dalších lidí s cedulkami se jmény. Jeden z nich měl opět cedulku “Ivana”. Ani to však nebyl Paul. Nakonec se ukázalo, že Paul stál ještě o kus dál, v ruce měl mobilní telefon a na něm celé jméno i příjmení. Odvezl mě autem do hotelu, kde nastala komplikace s ubytováním… Hotel totiž neměl ve svém systému informace, které mít měl. To se nakonec vyřešilo po dvou dnech, když začal pracovní týden. Vše pak bylo v pořádku.
Škola
Alpha school of English se nachází ve městě St. Paul's Bay. Ubytování bylo nedaleko školy, tak se do školy dalo bez problému dojít za chvilku pěšky. Škola sídlí ve čtyřpatrovém domě. V každém patře se nachází učebny, ve druhém patře jsou kanceláře vedení školy a administrativních pracovníků a na střeše se nachází stoly a občerstvení. Každý den se všichni při příchodu do školy zapisují a je jim měřena teplota. Výuka probíhá obvykle ve dvou až třech blocích. začíná se v 9.00, první přestávka je od 10.30 do 11.00. Další hodina je od 11.00 do 12.30, následuje zase 30 minut pauza a poslední blok je od 13.00 do 14.30. Hned první den se také vyřizuje administrativa - žáci obdrží studentské průkazy, heslo na wifi a vyplňují úvodní dotazník spokojenosti. Vše je velice dobře zorganizované, všichni se vším ochotně pomáhají. Výuka je zaměřena na konkrétní osoby a jejich potřeby pro jazykový rozvoj. Každý den se probírají různá témata a hodně se diskutuje. Hodiny jsou velmi zajímavé a živé. Učitelé jsou výborní, s dlouhou praxí, většinou rodilí mluvčí.
Výlety
Po skončení vyučování jsme měli volno, které jsme mohli využít podle svých představ. Malta nabízí velice pestrou škálu přírodních i kulturních zajímavostí, které by byla škoda nenavštívit. Rozhodně se vyplatí si předem něco nastudovat a vybrat si, kam se vydat. Stejně se všechno nedá stihnout. Za mne asi nejlepší výlet, co jsem podnikla, byl na ostrov Gozo. Ze St. Paul´s Bay se jede napřed autobusem do města Cirkewwa, odkud se jede trajektem na ostrov Gozo. Zvláštností je, že se na trajektu platí až při cestě zpátky na Maltu. Na ostrově Gozo jsem nasedla do autobusu směrem do Victorie. To je hlavní město ostrova, odkud vyjíždí všechny autobusové linky. Tam jsem také přestoupila na další autobus, směrem na západ ostrova. Vystoupila jsem zhruba v polovině cesty, na zastávce, kterou jsem si podle mapy vybrala jako nejvhodnější pro své další putování. Chtěla jsem se dojít podívat na Wied Il Miellah Window, což je vápencový útvar podobný Pravčické bráně. To se mi po drobných úskalích podařilo najít a odtamtud jsem pěšky pokračovala k bazilice Ta Pinu. Úžasné místo s neobvyklou atmosférou. Přímo u baziliky je zastávka autobusu, kterým jsem dojela zpět do Victorie a odtamtud zase k trajektu, trajektem do Cirkewwy a autobusem zpět k hotelu.
Co dalšího se mi podařilo vidět - město Mosta, s chrámem se 4. největší kopulí v Evropě (kudy za 2. světové války prolétla bomba a nevybuchla), bývalé hlavní město Mdinu a přilehlý Rabat, současné hlavní město Vallettu, rybářské městečko Marsaxlokk, modrou jeskyni (Blue Grotto), a když se udělalo teplo, tak i dvě pláže na severu ostrova - Ghajn Tuffieha a Golden Beach.
Návrat
Kvůli brzkému odletu letadla (7.15), bylo potřeba odjet od hotelu ve 4.00 hod. ráno. Cesta na letiště proběhla v pohodě, téměř žádná doprava. Na letišti jsem byla s dostatečným předstihem. Let odletěl dokonce o trochu dřív. V letadle jsme seděli v jedné řadě 3 Češi, každý s jinými zážitky, o kterých jsme si celou cestu vyprávěli. Po přistání ve Vídni a vyzvednutí zavazadla jsem se přesunula do centra, kde se mi podařilo udělat si menší procházku po okolí a na závěr najít restauraci s vídeňským řízkem. Pak už rychle na vlak do Děčína (odjezd ve 13.10). Musím se ještě zmínit o tom, že jsem si vybrala klidovou zónu (Ruhezone), což znamenalo klid ve vlaku. V 17.59 jsem stála na nádraží v Děčíně a v 19.30 už jsem byla doma.
