Martin Lána / 24. 9.-7. 10. 2022, UK Cardiff

Můj dobrodružný studijní pobyt v Anglii

​

Díky projektu Erasmus+ jsem se mohl i já (stejně jako přede mnou již 6 učitelů z naší školy) vydat do světa zlepšit své jazykové schopnosti. Moje šestnáctidenní cesta byla rozdělena na dvě části. Týdenní studijní pobyt v jazykové škole a týdenní návštěva vyučovacích hodin v jedné ze škol v Anglii.

Na cestu jsem se vydal 23. září 2022. Cílem bylo město Bristol v Anglii, kde jsem měl strávit dva poklidné dny a následně se přesunout do hlavního města Cardiffu ve Walesu. 

Z letiště v Bristolu jsem se vydal autobusem do svého apartmánu, kde jsem měl v poklidu strávit dva dny aklimatizací a objevováním jeho krás. Že bude mé první setkání s Anglií poměrně netradiční jsem zatím netušil. 

Můj apartmán se nacházel v jedné z klasických ulic řadové zástavby ve druhém patře. Podařilo se mi zadat správné heslo od dveří a dostat se ke klíčům od svého ubytování.

Dorazil jsem navečer, a tak jsem se rozhodl, že s ohledem na dva volné dny nechám objevování města až na druhý den.

Probudil jsem se díky časovému posunu poměrně brzy k ránu. Krátce po probuzení se ozvaly rány do dveří u od mého apartmánu. Říkal jsem si, že se patrně někdo vrací po večírku a spletl si dveře. Rány se ještě dvakrát zopakovaly, a tak mě napadlo, že se ke mně jde podívat majitel a jde mi třeba brzy udělat snídani, ale nedaří se mu dveře otevřít. Poté jsem uslyšel nějaký šramot za dveřmi ložnice. Vstal a šel v pyžamu otevřít dveře od ložnice. No a koho nevidím, po bytě pobíhají tři zloději v kuklách na hlavě. Chvilku jsem na ně nevěřícně koukal a pak jsem se jich v češtině zeptal, co tady dělají. Všichni jsme se zastavili a koukali chvilku na sebe. Uvědomil jsem si, že jsem si ve vedlejší místností uložil k nabíjení svůj počítač a telefon. Obořil jsem se na zloděje (opět v češtině), co mi sakra ukradli a všichni jsme se dali do pohybu. Oni ze schodů a já bosý a v pyžamu za nimi. Vyběhli jsme až ven na ulici, oni doběhli do poloviny silnice a zastavili se. Já se zastavil na chodníku. Viděl jsem, že nic nemají v rukou, a tak jsem si řekl, že asi nic nestihli vzít, otočil se a vrátil se zpět do bytu. Cestou jsem zatarasil vylomené dveře, vyběhl do pokoje a zjistil, že jsem měl štěstí, protože počítač i telefon byly na svém místě.

No a tak začal můj pobyt v Anglii. S touto příhodou jsem si říkal, že mě již nemůže nic moc překvapit. Majitelé dveře opravili a já zde přespal ještě jednu noc. Po této uvítací příhodě, mě tedy již nerozhodilo ani to, že má domácí (zvolil jsem si ubytování v rodině), ke které jsem se měl po dvou dnech přesunout, mi hodinu před přesunem zavolala, že se bohužel ještě nestihla vrátit z dovolené. Strávil jsem tedy klidnou noc v hotelu poblíž jazykové školy. Ve škole se druhý den zapsal a začal studovat. Po odpolední výuce jsem se přesunul k mé paní domácí do velmi malého, ale útulného pokojíčku. Říkal jsem si: bezva, tak již můj pobyt bude probíhat v poklidu. Bohužel ještě během dopolední výuky jsem dostal zprávu, že se budu muset přestěhovat kvůli rodinným obtížím v rodině mé hostitelky.

Přesunul jsem se tedy na nové místo. Mým domácím se stal hudebník a textař Lenc. Skvělý hostitel a zpěvák. U něj mě čekal velký pokoj, další spolužák z Ománu pobýval ve vedlejším pokoji. Od tohoto přestěhování, se můj pobyt již začal vyvíjet zcela normálně.

Začal jsem studovat na zdejší jazykové zahraniční škole s pestrou škálou spolužáků z Ománu, Saudské Arábie, Argentiny, Tchaj Wanu, Ukrajiny. Mí učitelé David i Eine byli skvělí, stejně jako spolužáci. Užili jsme si spoustu legrace a já každý den objevoval krásy a pamětihodnosti Cardiffu i jeho gurmánská překvapení. Svůj studentský týden jsem zakončil úspěšným zvládnutím testu.

Po odpočinkovém víkendu jsem se pak začal těšit na svou druhou část pobytu. Od 3. října začala moje týdenní návštěva zdejší školy - Fitzalan High School.

Žáci ve zdejší škole mají každý den šest vyučovacích hodin. Začínají v 8 hodin a končí v 15 hod. Každý den ráno přijdou na asi 20 minut do své třídy, kde spolu se třídním učitelem probírají různé školní novinky - např. akce které škola nabízí, co se zajímavého stalo, žáci vyplňují online dotazníky, hodnotí se jejich studijní pokrok, prohlížejí fotografie z akcí, probíhají rozličné diskuze. Následně třída přechází do specializované učebny na jejich předmět. Je to jiné než u nás, zde jsou třídy neustále v pohybu a učitelé zůstávají ve své třídě zaměřené na konkrétní předmět, např. na matematiku. Učebny jsou pro daný předmět vybaveny i tematicky vyzdobeny. Po stěnách visí řada podpůrných materiálů, které se týkají nejen např. matematiky a jejího využití v běžném životě (dopravě, hudbě…), ale i toho, jak se učit, pracovat s časem, nebát se chyb a umět s nimi pracovat a využívat je ke svému dalšímu zlepšování. Školu tvoří řada budov a prostranství. Žáci přecházejí v areálu sami, bez zvláštních dozorů. Navíc ve škole nezvoní (před pandemií Covidu zvonili, ale během pandemie zvonění opustili).

Po hodině následuje vždy přestávka, kterou většina tráví venku nebo na cestě. Po dvou hodinách následuje delší přestávka a po dalších dvou pak hodinová pauza na oběd. Odpoledne jsou pak ještě dvě hodiny. Takto to má polovina školy, druhá polovina se liší jen tím, že má o hodinu později pauzu na oběd. Odpoledne pak jen jednu hodinu. Co mě hodně překvapilo, že poslední hodinu byla klidně i matematika. Já jsem při své týdenní návštěvě každý den navštěvoval právě hodiny matematiky, informatiky a jednou jsem byl i na hodině francouzštiny.

Ve všech třídách se učilo bez učebnic. Žáci mají pro každý předmět vlastní sešit, který obdrží na začátku hodiny a na konci ho zase odevzdávají učiteli. Učitelé využívají digitální materiály vytvořené školou a další online zdroje.

Ve všech hodinách jsem viděl poměrně velkou aktivitu žáků. Diskutují, ptají se, velmi často si práce kontrolují ve spolupráci s ostatními i sami. Učitel poskytuje popisnou zpětnou vazbu v sešitě. Zhodnotí dosavadní žákův postup, například co se mu podařilo a doporučí mu, na co se dále zaměřit. Toto hodnocení zadává učitel i do školního informačního systému. Ten je zajímavý, protože se hodnotí i klíčové kompetence. Učitel tak vidí v přehledných grafech, jak si vede celá třída, ale i každý žák individuálně. S tím pak pracují učitelé i školní poradenské pracoviště.

Národnostní i sociální složení školy bylo velmi pestré. Jako většina škol i tato využívá školní uniformy, které kombinují zelenou a černou barvu.

S žáky, kteří potřebují individuální podporu, se pracuje podobně jako u nás během dne v menších skupinách. 

Výuku mají učitelé výrazně propojenou s praxí a daří se jim zapojovat všechny žáky. Jedním ze způsobů jsou mazací desky. Těmi je vybavena každá třídy a viděl jsem je používat v každé hodině. Žáci na ně zapisují např. výsledky, myšlenky, svůj postup a následně je na pokyn učitele zvednou. Učitel má tak velmi rychlou zpětnou vazbu od všech žáků. Jednoduché, ale účinné.

Ve třídách bylo poměrně dost žáků, průměrně 27. Za celou dobu jsem se ve výuce setkal jen se třemi asistenty. Jejich role byla spíše pasivnější, než bývá u nás.

Na škole jsem měl možnost hovořit s vyučujícími i žáky. Byla to velmi zajímavá zkušenost, podívat se na výuku a vzdělávání optikou jiné země. Bylo to pro mě hodně inspirující. Jako ředitel se budu snažit některé zkušenosti uplatnit i u nás ve škole. Ukázalo mi to, že budeme usilovat o to, aby tuto možnost mělo do budoucna více učitelů u nás ve škole. Podívat se, jak to dělají jinde. 

9. října jsem se přesunul zpět na letiště v Bristolu a vyrazil směr ČR. Díky za tuto zkušenost a zajímavé zážitky.