Pavlína Strnadová / 16.-23. 10. 2022, Irsko

Možnost mého výjezdu do Irska v projektu Erasmus přišla poněkud neplánovaně díky financím ušetřeným během předchozích pobytů. Jako angličtinářka jsem zajásala při první zmínce o anglofonní zemi a těšila se na pravý ostrovní podzim.

Mé putování začalo 16. října 2022 na pražském Letišti Václava Havla. Jelikož jsem cestovala v rámci Evropské unie, kontrola proběhla bez zdržení a rychle jsem se mohla přidat k menšímu davu již čekajícímu na odlet. Většina spolucestujících tvořili podle přízvuku samotní Irové, a tak jsem se mohla naladit na správnou vlnu ještě před opuštěním našeho území. Vše běželo jako na drátkách a Prahu jsme nechali za zády podle původního časového plánu. Dublin nás přivítal mlhou a deštěm, který jsem neznale považovala za poměrně vydatný. I díky informacím ze své domovské školy jsem se zorientovala v systému autobusů a přes nepřízeň počasí se dostala do hostinské rodiny, kde mě paní Bernadette nechala zabydlet a poté už na mě čekala teplá večeře. S Bernadette jsme po večeři skoro každý den zůstaly ještě na hodinu sedět a bavily se o každodenních radostech a strastech typických pro naše země.

Z útulného řadového domku jsem ráno vyrazila příjemnou krátkou procházkou na vlakové nádraží, odkud mě čekala ještě zajímavější trasa do školy Twin English Centre. Pondělí ráno bylo věnované úvodní schůzce s novými studenty. Po předání základních informací si nás volal jeden z lektorů na rozřazovací pohovor. V mém případě šlo o krátkou konverzaci na téma důvodu návštěvy Dublinu a plánu výletů.

Na druhý dopolední blok výuky jsem tedy mohla vyrazit za Irem Niallem a jeho studenty. Téměř všichni z nich v zemi pobývali již několik měsíců a měli v plánu delší dobu zůstat, proto směřovali k různým jazykovým zkouškám. Na lekcích jsme pracovali s angličtinou na vysokoškolské úrovni, a tak jsem nerozvíjela jen každodenní jazyk, ale také si ráda připomínala odbornou slovní zásobu, na základní škole používanou spíše výjimečně.

Díky výuce končící ve 13:00 jsem měla odpoledne na prozkoumávání města. Irsko mi dopřálo v drtivé většině krásné počasí, a tak jsem se každý den vracela právě tak, abych stihla večeři u paní Bernadette.

Na konci pobytu jsem byla nejenom rozmluvená jako ještě nikdy předtím, ale obohacená sledováním práce irského učitele se skupinou ze skutečně celého světa. Bylo nezapomenutelné trávit každý den řešením lingvistických cvičení a o přestávkách si vyprávět o zvyklostech a možnostech lidí z druhého konce zeměkoule. Když jsem tedy 23. října čekala na letadlo zpět do Prahy, bylo mi jasné, že není jediná věc, kterou bych svému pobytu vytknula, a jakmile se naskytne další šance vyjet, budu první v řadě.